Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co je agility?

6. 9. 2007

Agility je v poslední době v České republice velice oblíbený psí sport. Lze jej provozovat jako rekreační běhání i na vrcholové úrovni. Pořádají se mistrovství republiky, Evropy, světa. Pořádají se také malé závody v Horní Dolní. Mistrovství světa se pořádá pod hlavičkou FCI (Mezinárodní kynologická federace - Fédération cynologique internationale), která se věnuje především chovu, a proto jsou z něho vyloučeni psi bez průkazu původu a kříženci. Právě pro tyto psy byl v roce 2000 poprvé uspořádán jiný mezinárodní závod - IMCA (International Mix and Breed Championship in Agility). O dva roky později byl uspořádán i mezinárodní závod pro tělesně postižené psovody PAWC (Paragility World Cup). Správně, i vozíčkáři můžou "běhat" agility!

Psí agility mají svůj původ v koňském parkuru. Skokové překážky jsou ovšem menší a některé překážky by se koním asi příliš nezdály, třeba tunel:-)

Agility jako sport vznikl na konci sedmdesátých let dvacátého století na Britských ostrovech. V roce 1978 se pokusil John Varley zpestřit Croftovu výstavu v Londýně ukázkou psího parkuru. A měl úspěch. Divákům se to líbilo. Agility se šířilo po celé Evropě i do Spojených států. Během času byla stanovena pravidla skákání i hodnocení. V roce 1988 bylo v Ženevě uspořádáno první mistrovství Evropy.

Do Československa se agility dostalo na počátku devadesátých let. Už v roce 1992 byl založen Klub agility. Tehdy bylo agility koníčkem jen několika nadšenců. Dnes agility cvičí po celé republice stovky psovodů.

V roce 2006 na mistrovství světa FCI skončilo české „Medium“ družstvo na 2. místě a „Small“ družstvo zvítězilo. V soutěži družstev na mezinárodní soutěži bezpapíráků a kříženců IMCA v Holandsku se česká družstva v kategoriích Medium a Large umístila na 2. místech, v kategorii Small dokonce na 1. místě. V kategorii Large zaběhla Martina Kučerová s borderkou Blackie bez ztráty kytičky, jen o pět vtěřin, na druhém místě. Na šampionátu paragility Marie Pangrácová s kokršpanělem Rekem zvítězila.

Parkur se staví na ohraničené ploše asi 20 x 40 m z 12 - 20 překážek. Do jumpingu jsou stavěny skokové překážky, tunely a slalom, do agility se staví i zónové překážky včetně stolu. Skokové překážky jsou jednoduchá překážka se shoditelnou laťkou ve výšce 25 - 35, 35 - 45 nebo 50 - 60 cm podle velikosti psa, dvojitá skoková překážka, kterou pes překonává jedním skokem, kombinace dvou nebo tří skokovek, zeď a viadukt, masivnější překážky, dálka, která je sestavena až z pěti prvků v délce 40 cm pro nejmenší psy až 150 cm pro ty největší, a kruh. Tunel může být pevný, uchycený na obou koncích, stavěný rovně, do půlkruhu nebo do esíčka, nebo látkový, s volným koncem. Slalom je sestaven z osmi, deseti, obvykle ale dvanácti tyček vzdálených od sebe 60 cm. Mezi zónové překážky patří kladina, houpačka, šikmá stěna, kde se musí pes alespoň jednou tlapkou dotknout označené nástupné a sestupné zóny a stůl, na kterém se pes musí zastavit úplně.

Obrazek

Dálka

Obrazek

Šikmá stěna - áčko

Obrazek

Houpačka

Obrazek

Kladina

Obrazek

Slalom

Obrazek

Stůl

Nejdůležitějším kritériem je čas, v jakém je celý parkur zaběhnut. Za každou shozenou nebo odmítnutou, nepřekonanou, překážku se navíc připočítává 5 trestných vteřin. Odmítnutí se opravuje až na jednu výjimku, stůl. Tým je diskvalifikován za tři odmítnutí, za překonání překážky ve špatném pořadí, to když psovod navede pejska místo na skokovku třeba do tunelu a opuštění parkuru. Diskvalifikace hrozí i za hrubé chování psovoda, odměnu na parkuru a další nepřípustné jednání.

Rozlišují se tři velikostní kategorie: small - pejskové do kohoutkové výšky 35 cm, medium - výška v kohoutku do 43 cm - a large - nad 43 cm kohoutkové výšky a tři výkonnostní kategorie: A1 - začátečníci, A2 - pokročilí a A3 - elita.

 

Všechny obrázky jsou převzaty z knihy Kariny Divišové, Martiny Podešťové a Jaroslava Bendy Agility - První krůčky. Je to jedna z mála publikací vydaných v češtině, která se věnuje agility.