Perný den
Páč je závodní sezóna v plném proudu, ale my samozřejmě ještě závodit nemůžeme, jeli jsme aspoň do Lukavice na den dětí předvést, co umíme. Kupodivu i v cizím prostředí, mezi lidmi a dokonce i koníkem, Fredýsek nedělal žádnou neplechu. To jsem teda zjistila už na Bambiriádě v Rychnově, ale v Lukavici jsem si to potvrdila. Takže když omezíme výstupy s malými pejsky, bude z Fredýska čupr kluk.
Původně jsem si myslela, že nemáme žádné fotky, jenže já zapomněla na tetu Marťu. My jsme totiž byli už od rána na miškovském volejbalovém turnaji s člověčími kamarády. Fredýskovi se tam líbilo, protože měl ohromný výběh a hlavně tam všude vonělo pečené prasátko. A protože je velký loudil, vyžebral tu kousek kůžičky, tu kousek masíčka a domů si odvezl i kost. No ale kdo by odolal takovému zvířátku jako je Fredýsek!?:-)))))))))))
Vzhledem k tomu, že teta Marťa ještě neviděla, jak běháme, a protože se turnaje účastnila jen jako divák, pič a žrout, tak jela s námi do Lukavice. No a téhle tetě Martě jsem šoupla foťák, takže pár snímků přece jen máme. Martě se v Lukavici líbilo, což mě samozřejmě těší:-)
V Lukavici nás bylo celkem dost a myslím, že jsme si to užili. Pěkně se koukalo na Ninu s falkem, kterým to opravdu šlo. V mezičase Nina s Falkem předvedla i dogdancing. Tuhle disciplínu jsem s Fredýskem prozatím vzdala. Sice skáče rád, ale když zvednu nohu, radši mě ji okusuje, než aby ji přeskočil... Komické číslo předvedl i David se Simírem:-) Je vidět, že Simír rád agility. Než se David rozkoukal, Simír si jen tak pro zábavu proběhl překážky, které se mu líbily a pak se pěkně, jakoby nic, vrátil k nacvičenému parkuru. Nakonec přišlo vrcholné číslo: Kerry s Luckou. Holky předvedly, že i prdísek Kerrýsek umí proběhnout tunel a slalom. A moc jim to na parkuru slušelo.-)
A protože svítilo sluníčko a všichni pejsci se opravdu předvedli, bylo to krásné odpoledne:-)
A my jsme se opět vrátili do Myškova, kde nás nacpali opečeným prasátkem a tak jsme umřeli ve stínu pod stromem. Oprava. Chtělo se mě umřít, jenže Fredýsek mě nenechal. Miláček je to!!:-) No jo no, co se dá dělat, tak jsme vyrazili objevovat okolí.
Nejdřív jsme šli po cestě mezi loukami, ale brzy jsme se dostali do lesa, kde byl příjemný chládek. Fredýsek objevoval klády a vodu ve strouze a zvířátka v lese. Momentálně ho děsně zajímá všechno, co lítá a zpívá. Asi talent, třeba z něj jednou bude dirigent. Došel se podívat i na zahradu, kde místní taky něco pekli. Prošel celkem rychle, aniž by vzbudil veřejné pohoršení, takže dostal jen mírné napomenutí.
Po cestě zpátky jsem si chtěla hrát na schovávanou, ale Fredýska chytl takový běhací amok, že to prostě nešlo. Obilí bylo pro tu chvíli lepší hračkou. Ale přece jenom se mi povedlo několikrát se schovat tak, že musel hledat. A našel:-))
Z Miškova jsme odjížděli dost pozdě. Skoro o půlnoci a tou dobou už je dávno Fredýsek v pelíšku. Skoro se mu ani nechtělo z auta. V neděli mě nebudil, jako obvykle, už o půl sedmé, ale počkal až na osmou:-)
Byl to perný den:-)