Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miminko

2. 3. 2007

Za peníze si můžeš koupit docela dobrého psa,

ale nekoupíš si zavrtění jeho ocasu.

N. N.

Obrazek

Narodil jsem se 13. 6. 2006 mámě Almě v Kyjovicích u Znojma. Mám ještě jedenáct sourozenců, osm brášků a tři sestřičky.Obrazek Domů do Solnice si mě Evička s Péťou odvezli 24. srpna. Eví jsem viděl už 31. července, když si mě přijela vybrat. Teda spíš jsem si ji vybral já. Byl jsem strašně neodolatelný! Skoro celou cestu domů jsem prospal. Péťa měl strach, abych neblinkal. Ale byl jsem moc šikovný.

Chvilku mi trvalo, než jsem se otrkal, ale brzy se mnou byla strašná legrace. Hlavně v noci. Já bych si tak hrál a oni nechtěli. Hrůůůůůůůůza! A ve dne mě pak budili.Obrazek

Hned první den jsem se seznámil s holčičkou, byla stejně velká jako já. Taky asi štěňátko, ale to člověčí. Vůbec se mě nebála a já jí taky ne. S člověčími štěňátky je to vůbec legrace, ale musím si dávat pozor, abych je neporazil.

Ještě než si mě odvezli domů, dostal jsem opičku.Musel jsem ji ukázat mámě a hlavně bráchům a ségrám. ObrazekDlouho jsem pak s ní spal. Byla načichlá pachem mámy a proto se mi vůbec nestýskalo. Byla to nejlepší kámoška. Všude jsem si ji bral s sebou. Jenže pak jsem se do té opice zakousl a upadl jí čumák, pak i očičko a druhé očičko a pak už z ní vlastně nezbylo skoro nic. Dostal jsem i medvěda, ale ten dopadl podobně, přece už nejsem žádné mimino. Je mi osm měsíců a jsem už velký pes.

Když mě Eví viděla poprvé, vážil jsem 4,5 kg. Na konci srpna, když už jsem byl doma v Solnici, jsem vážil 8 kg. A pak jsem každý týden přibíral aspoň kilo. Na konci srpna mě očkovali už v Rychnově nad Kněžnou u pana doktora Karbana. A já se vůbec nebál. Mají tam prima sestřičku, kterou jsem si mohl očuchat a vůbec jí to nevadilo. V září mě píchli ještě jednou. Potom jsem dostal ještě jednu injekci 17. 10. 2006 proti vzteklině. Takže teď už vůbec nebudu vzteklý.

Na konci prázdnin jsme na procházce v Kvasinách potkali děsně lidiček a s nima i jejich pejsky. A oni skákali přes překážky a běhali do tunelu. To mě teda moc nezajímalo. Spíš ti kamarádi. Tak jsem šel a honil se s nima. Teď je potkávám pravidelně na cvičáku, kam jsem od té doby začal chodit. Někdy mi to jde moc dobře a jindy se mi nechce. No jo no, to jsem prostě já, ridgeback.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář