Obyčejná sobota
Začalo to jako úplně obyčejná sobota. Ráno Eví vstala, když jsem se jí dobýval do pelíšku:-) Péťu jsme nechali spinkat, protože on rád spinká, ale ne moc dlouho a tentokrát jsem na něj mohl i skočit, ale já vím, že se to nesmí, tak jsem mu jen oblízal nohy. A pak to začalo. Eví si zas vrčela hlavu, jako by šla do práce, ale chystala baťůžek s ňaminama a vodítkem a vůbec skoro všechny věci byly moje. Takže. Něco se děje. A za chvíli mi už Eví chystala pelíšek do auta. Výlet! My jedeme na výlet.
No teda jeli jsme strašně dlouho. Udělali mi i čůrací zastávku. Byl jsem v autě moc hodný, chvíli jsem spinkal, chvíli jsem koukal z okna. Dokonce mi mávaly děti, tak jsem jim taky zamával. Teda packou to ještě neumím, tak jen ocáskem.
No a po té dlouhé cestě jsme zastavili na obrovském parkovišti. No žádná sláva, ale určitě ještě nejsme na konci. Proběhl jsem se mezi auty a Eví mě připnula na vodítko a pak už se šlo. Ťapkali jsme po schodech do takové divné díry a pak přijela divná myš a všechny nás sežrala. Ale asi jí bylo blbě, protože se pořád klepala a nakonec nás vyflusla. No já byl rád. Vyběhli jsme z díry a ještě kousek jeli takovým zvláštním autobusem, co vypadá spíš jako vláček.
Žůva a dojeli jsme do Zoo. Všude samá zvířátka a těch lidí.
Nejvíc se mi líbilo u býků. Prej jsou až z Améééériky. Já jsem od Znojma a taky z toho nedělám vědu. Pak tam taky byli losi. Mají chlupatý drápky na hlavě:-) S jedním jsem si povídal a říkal, že se o ně v Zoo dobře starají, tak jsem mu řekl, že o mě se taky moc dobře starají. A pak jsme potkali vlčici s malými vlčaty. A taky oslíka (nebo koníka), co vozí děti po Zoo. Byl skoro stejně velký jako já.
No a protože už bylo moc hodin, nastoupilli jsme do autobusu a jeli domů. Zase nás sežrala ta myš a zase jí bylo blbě, tak už jsem se moc nebál. Říkal jsem si, že nás určitě zase vyplyvne. A taky, že jo. Měl jsem takovou radost, že jsem musel Eví pořádně oskákat:-) Pak jsem se ještě proběhnul po Černém mostě a frčeli jsme domů. Jenže Eví se tam asi líbilo, protože pořád jezdila dokola. Ale nakonec jsme přece jen našli tu správnou cestu domů. V Hradci jsme udělali čůrací zastávku a Eví mi došla koupit granulky. To jsem byl asi mooooooooooc hodný:-)